2 holky, 6 dnů, 6 vrcholů. Jinak bych začít ani nemohla. Rozhodly jsme se s kamarádkou, že přijmeme výzvu a vyrazíme do hor. A co je to za výzvu? To se hned dozvíte, když budete pokračovat ve čtení.
Před pár měsíci mi do e-mailu přišla zajímavá nabídka. Jak možná někteří víte, jsem velký nadšenec do Many (Drink Mana) a právě od nich mi přišel e-mail, že se spojili s horskou výzvou JDI DO HOR.
JDI DO HOR, jak už jsem psala výše, je horská výzva, která probíhala od července až do září. Výzva je rozdělena na výšlap vrcholů buď v Čechách nebo na Moravě. Jedná se o 6 vrcholů, které jsou různě po Čechách nebo na Moravě. My jsme zvolily Čechy.
Pokud si pamatujete náš roadtrip a výšlapy po Rakousku, určitě si taky vzpomenete, jak moc spontánní tento výlet byl. Výzva, kterou jsme jely splnit tentokrát nebyla výjimkou. Ještě v den odjezdu jsem neměla ani zabaleno! Zabalila jsem svých x tašek (většinou byly plné jídla) a v pondělí 19.7. jsme vyrazily na cestu.
První bod a vrchol, na který jsme se chystaly byla Velká Deštná. Na tento vrchol jsme vyrazily ještě v ten den, co jsme podnikly 3 hodiny dlouhou cestu z Brna. Ještě na začátek řeknu, že jsme předtím nikde moc neturistikovaly, takže naše kondička na začátku byla jedna velká hrůza :D Trasu na Velkou Deštnou jsme naplánovaly na cca 16km. Start i cíl byl v našem ubytování v Apartmánu na Polesí. Obecně k ubytování se nechci moc vyjadřovat, ale tohle ubytování vám doporučím pouze pokud jedete jako my, na jednu noc a pryč.
Trasy jsme pokaždé plánovaly tak, abychom měly nějaký okruh a nešly pouze tam a zpátky. Na první den jsme si daly docela velký cíl a večer po příchodu na ubytování to bylo jasně poznat. Už se mi dlouho nestalo, že bych šla spát dřív než po 10.hodině večer :D
Druhý den jsme vyrazily k našemu dalšímu vrcholu a to byl Čáp, nejvyšší vrchol Adršpachu. Na tento vrchol doporučuju jít těm, kteří nejsou fyzicky zdatní nebo nemají rádi velké kopce a vzdálenosti. Trasu jsme v tomto případě hledaly jak jenom to šlo, abychom nemusely jít jenom 3 km, které tam vedly.
Do Adršpachu se rozhodně musím jet ještě někdy podívat, protože ta krajina opravdu stála za to. Rozhodně doporučuju, pokud si chcete udělat kratší výlet, ať už jste fyzicky zdatní nebo ne :)
Ještě ten stejný den jsme nasedly do auta a hrdinsky se vydaly do našeho dalšího ubytování ve Špindlerově mlýně, odkud nás další den čekal ten největší výšlap, jaký jsem po dlouhé neaktivitě podstoupila. Tady se s vámi o naše ubytování trochu podělím. Byly jsme ubytované v Penzionu Seidl. Paní, která nás ubytovávala byla strašně milá (a chystala skvělý snídaně!). Pokoj byl nádherný, víc slov k tomu nemám. Po pečlivém zvážení jsme se nakonec později ten večer rozhodly v tomto penzionu zůstat místo jedné noci, jak bylo v plánu, dvě. Nejlepší rozhodnutí!! Spontánnost opět zafungovala.
Den třetí, aneb výšlap smrti (v mém podání). V tento den jsme vyrazily na Mužské kameny. Že jste o tom nikdy neslyšeli? Nedivím se, nikdo koho znám o tomto místě nikdy neslyšel. Každopádně, i tady jsme měly mnou naplánovanou trasu, přesněji trasu na 22km se začátkem i koncem u našeho ubytování. Nevěříte? Já vám ty hodnoty ukážu! A ten výhled! Abych vám ještě víc přiblížila, kde přesně se tento vrchol nachází, tak se jedná hned o druhou velkou horu vedle Sněžky.
Teď to asi možná bude znít trochu arogantně, ale jsem na sebe pyšná. Po hodně dlouhé době jsem si dokázala, že nejsem zase tak ztracený případ, jak jsem si pár let zpět říkala (viz v Rakousku na vrcholech). Paradoxně tohle byla nejvíc pohodová cesta a celkově celý výšlap nebyl tak náročný jak jsme si myslely že bude. Na pokoj jsme sice se vrátily úplně mrtvý, ale za to se spoustou kilometrů v nohách a dobrým pocitem, že jsme to zvládly!
Den čtvrtý bych shrnula jako jednu velkou jízdu autem, protože naším dalším bodem byl vrchol Milešovka, který jistě všichni znáte. Nenechte se zmást tím, jak strašně ten kopec vypadá, on takový je i v realitě. Nejsem si jistá do teď jestli to bylo tím, že už jsme jely čtvrtý den v kuse a únava se strašně projevovala nebo ten kopec byl prostě jenom tak odpornej. Přísahám, nejhorší výšlap z celé naší výpravy!
Zvolily jsme docela dlouhou cestu, což nám ale samozřejmě vůbec nevadilo! Z Velemína, přes Milešov aaaaž nahoru a pak druhou stranou zpět do Velemína, pěkná procházka....až na ten strašnej výšlap :D
Ubytování nám ten den zařizovala kamarádka před Airbnb, dům z venku vypadal strašně, ale paní, která nás ubytovávala byla skvělá, dokonce vlastnila hospodu a zvala nás na pivo. Tohle ubytko bylo přímo u hory Říp.
Další den jsme vyrazily na Tok. Naplánovala jsem trasu, všechno bylo super. Pak jsem se dívala na komentáře ostatních účastníků challenge a docela mě zarazily ty reakce typu "Já to málem přešla" nebo "To je ono?". Když si teď zpětně vzpomenu na naši reakci, tak se musím smát, protože byla naprosto stejná. Procházka lesem krásná, jenom je potřeba si dávat pozor, abyste ten bod nepřešli, protože leží u cesty a ani to jako vrchol nevypadá. Zlaté Mapy.cz!
I tato "procházka" se dá zvládnout s malou pohybovou aktivitou, jenom upozorňuju, budou bolet nohy, hodně..Ale! Vrchol zdolán, krajina a okolí prozkoumáno, je čas a další a náš poslední den!
A teď ubytování. To jsem si zase něco vymyslela já. Kamarádka chtěla nějaký "luxusnější" pobyt, no tak jsem jí ho zařídila v casinu. Ano slyšíte dobře, byly jsme na poslední dvě noci ubytované v Casinu Imperial Strážný.
Poslední den naší výpravy je tu! Poslední vrchol a poslední den na horách, respektive na Šumavě. Čekal nás Plechý. Začnu asi od momentu co jsem se probudila a začala plánovat trasu. Po asi půl hodině budím svoji kamarádku se slovy....Dneska to bude krásných 29km! No, po obdržení jejího výrazu a nadšení jsem svoji naprosto propracovanou cestu musela zkrátit na nějakých cca 17km. Ale i to si myslím, že stačilo :D
Cesta vedla přes Plešné jezero, dále nahoru na Plechý, tam jsme se naobědvaly a potkaly tam další účastníky výzvy. Pokračovaly jsme Pod Plechým až na Rakouskou cestu I/10, Řijiště, Rossbach, Raškov a k autu v Lázu.
Za tuto challenge jsem neskutečně ráda a chtěla bych poděkovat organizátorům Jdi do hor, že něco takového uskutečnili, protože to bylo naprosto skvělý a doufám, že takových akcí bude mnohem víc v budoucnu! Díky patří i kamarádce, která jakožto můj celoživotní cestovní parťák opět nezklamala! Díky za těch 150k kroků, 109km, 419 pater a nespočet výměn plic! Nejlépe odjetých 1216km v autě!
Děkuju vám všem, kteří jste se prokousali až sem, jste nejlepší a jsem pyšná i na vás! Jsem ráda, že jsem měla možnost se této akce zúčastnit a že ji s vámi můžu sdílet. Vidíme se u dalšího článku....snad brzy!
Komentáře
Okomentovat