Lockdown room transformation

Tak jsem si říkala, že když jsem tu nebyla tak extrémně dlouho, měla bych přijít s nějakým velkým BOOM! Chápete mě. Takže začnu asi takhle....

Ahoj! Hey! Ciao! (Přeložte si do svého rodného jazyka). Jsem zpět. Tentokrát musím říct, že to byla hodně, ale hodně dlouhá doba. A že se toho událo hodně. Ale o tom jindy. Dneska bych se tu s vámi chtěla podělit o asi zatím můj největší projekt a proměnu, jakou jsem kdy udělala. Ano posledně to byly moje vlasy....a haló už je to rok a půl! Bylo na čase udělat něco nového. A tak jsem si předělala pokoj. 


Nevím jestli se to stává jenom mě, ale v těžkých situacích dělám věci, který mě dokážou zaměstnat natolik, že na svoje problémy zapomenu. V tomto případě to byla potřeba opravdu hodně, protože mi rok 2020 naložil asi nejvíc co mohl. Pojďme se ale podívat na celý proces. 

Můžu vám říct, že jsem občas člověk, co dělá naprosto spontánní věci. Takže si asi umíte představit, jak strašně "naplánovaný" jsem měla celý proces přeměny pokoje. Abyste byli v obraze proč budu v následujících větách říkat, že to bylo extrémně náročný, přidám vám sem obrázek mého pokoje před.


Ano prosím. Hooodně tmavých barev, které se reálně moc nedají přemalovat, rozhodně ne tou barvou, kterou jsem si vybrala já (self-facepalm). Jak ale jde vidět, tyto barvy a celková tématika pokoje mě (ne, že by mě opustila nebo přestala bavit) provázela celou střední, kdy jsem strašně chtěla do Anglie a obecně se mi tento stát líbil (pořád líbí!) Sen se mi splnil, dokonce jsem napsala článek (který jasně říká, že moje psaní v roce 2015 opravdu nestálo za to :D ). 

Od toho, co jsem opustila střední a tak nějak se začala zajímat o nové věci, objevovala nové možnosti, jsem došla k minimalismu, který se do mě doslova "zahlodal". Jako děti chceme spoustu věcí, chceme být obklopeni hračkami, oblečením, spoustou školních papírů. Došlo mi, že jsem asi opravdu došla do bodu, kdy tohle nechci (že bych dospěla?). Nemyslete si ale, že když vám tu budu říkat o tom, jak mě zasáhl minimalismus, že jsem ho hned aplikovala v obrovském měřítku, to opravdu ne. Šlo o to, abych si vytvořila pořádek nejen v mém pokoji, ale hlavně i v hlavě. A myslím si, že je na čase vám ukázat, jak jsem se s tím úklidem vypořádala.

Vyklízení samotného pokoje bylo něco, čemu se dalo říkat detox. Dostat totiž VŠECHNY, ale opravdu všechny věci ze svého pokoje mi zabralo skoro celý den. Nemám tušení, jak jsem došla do toho bodu, že jsem měla opravdu každičký prostor zaskládaný zbytečnostmi. Plastové tašky z obchodů, které měly sloužit jako odpadkové koše, ale z důvodu nošení domů pokaždé nové, se začaly hromadit a už z toho vznikalo skladiště. Stará krabice od helmy na lyže, ve které jak jsem potom zjistila, byly další plastové tašky ? Do teď jsem to nepochopila. Všechno muselo pryč. 


Díky tomu, že zrovna byla pauza mezi lockdownem, měla jsem naštěstí tu možnost udělat "nájezd" do Hornbachu a vybrat si barvu na zdi. Můj původní plán byla bílá. Ano, čistě bílá. Pak jsem ale ve vzorníku objevila něco zajímavějšího, barvy, které se třpytí. Já vím, že to zní dětinsky, ale věřte nebo ne, skoro to nejde vidět. Pouze když mi odpoledne svítí slunce do oken, tak se jedna z těch stěn třpytí. Whatever, mě se to líbí, říkejte si co chcete :D . Vybrala jsem nakonec tu nejsvětlejší fialovou ze vzorníku, která tam byla. Měli ještě možnost modré, ale ta by dělala až moc studený pocit v celém pokoji. Barva vybrána, pán nám ji ochotně namíchal, koupili jsme ještě tunu bílé (víte co, strop a pak se moje máma rozhodla, že rovnou vymalujeme kuchyň koupelnu a záchod), nějaké igelity na pokrytí všeho, tapetu (kterou uvidíte, na co jsem použila) a bylo to, jede se domů.


Tady začala moje challenge s tou nejodpornější zdí. U této zdi jsem měla postel a hodně často jsem o ni byla opřená, když jsem v posteli seděla. Jednoho dne se mi kousek této zdi odloupnul a já si začala všímat, že je pravděpodobné, že se ta barva sloupne celá (proto jsem si taky myslela, že když se mi podařilo seškrabat kousek zdi, že to bude tak easy všude, omyl). Začala jsem teda škrabat.


Šlo to "docela" dobře, do situace, kdy barva na té zdi držela takovým způsobem, že nešla dolů ani za boha.


Tady už jde vidět, že jsem se snažila okolí trochu vlhčit, protože to vůbec nešlo a místo barvy dolů padala omítka a to jsem opravdu nechtěla.


Tuto fotku si myslím, že není potřeba ani popisovat. Tady už jsem byla tak zoufalá, že jsem to mokřila doslova všude :D


A jelikož jsem měla té krásné šedé stěny dost, vrhla jsem se na jedinou červenou stěnu, které jsem se bála asi nejvíc a nebyl vůbec důvod. Tato barva semnou spolupracovala skoro bez pomoci vlhčení a krásně šla dolů (až jsem na konci byla smutná, že se zase musím vrátit k té odporné šedé).




S naprostým odhodláním, jsem přece jenom té stěně nedala šanci mě demotivovat, abych přestala (podotýkám, že jsem všechny ty stěny škrabala sama, bez pomoci).


A nakonec jsem ji pokořila! 


Pro pobavení přidávám dělnickou fotku, na které je jasně vidět moje nadšení, z dokončené zdi :)


Pak nastal čas pro výběr nové podlahy. Nesnášela jsem ten koberec, který tam byl a chtěla jsem změnu. Navíc ten koberec se nedal vysávat. Výběr nebyl až zase tak lehký, jak tomu bylo u té barvy. Najít totiž specifickou hnědo-šedou barvu v podobě dřeva není až zase tak jednoduché. Nakonec jsem si vybrala, jak můžete vidět na obrázku níže. Trochu jsem se obávala, aby tato barva šla dohromady s nábytkem který v pokoji mám (u toho se mi nepodařilo udělat změnu), ale nakonec se mi tyto dvě kombinace dohromady líbí! 


Pak jsem začala s malováním. Celkově byla potřeba udělat 3 nátěry, protože se barva na tu omítku úplně nechtěla chytit, ale kompromisně jsme to pak společně zvládly :D




Pamatujete si na tu tapetu ? Tak přesně ta měla v celém pokoji jediný úkol, hezky zvýraznit komín, který mi prochází pokojem. Taky jsem chtěla zakrýt tu červenou, která na něm byla a nechtěla jsem ji škrabat. Navíc je barevně tak skvělá, že ladí i s tou zdi. Spoko.


Jelikož mi to škrabání stěn zabralo tolik času (škrabala jsem minimálně týden v kuse), při malování jsem začala s prvními online hodinami :D 


A tady už se dostáváme k samotnému pokládání podlahy. Díky bohu, že mi s ní pomohl strýc, protože jinak bychom se s moji mámou u toho pozabíjely. Byla z toho tak nervózní, že to nezvládnu, že se semnou permanentně dohadovala. My to ale zvládli! (sice z nás podlaháři v životě nebudou, ale koukejte na to!)



Občas přišla kontrola, zkontrolovat, jak moc nám to nejde :D 


Podlaha hotová, nábytek na svém místě, teď jsou potřeba udělat lišty. Hah, to byl taky boj. 



No není to krása? 


Je hotovo! Teď už to bylo zase jen a jen na mě. První úkol, co jsem si dala, bylo udělat změnu v postavení stolu. Předtím můj stůl stál přímo pod oknem. Nebylo to nejhorší, ale chtěla jsem zkusit změnu. Dala jsem stůl způsobem jak vidíte níže a musím říct, že jsem docela spokojená s výsledkem. Židle sem krásně zapadne, nikde se nic nemačká. Opět spoko :)



Pokud bych se vrhla do minimalismu opravdu hodně, asi by můj pokoj vypadal takhle nějak (bez toho žebříku samozřejmě), nikde žádné zbytečné věci, prostě jenom čistý prostor. To se v mém případě ale samozřejmě ještě nestalo. I když jsem spoustu věcí vyhodila, darovala nebo přemístila, pořád vlastním několik sentimentálních blbostí, které si ještě pár let, než se rozhodnu pro nějakou další inovaci, nechám. Každopádně tohle je moje poslední fotka, kterou jsem udělala než jsem v pokoji začala znovu existovat. Chybí tomu pár dekorací na stěnách, změnu obrázků, ale jinak je to v podstatě moje "finální" proměna. Pár drobností, které by to ještě chtělo zatím nechávám být, pořádně si totiž musím promyslet, co bych chtěla přidat (ať si sem opět nedám něco, čeho budu za 2 roky litovat).


Ani nemáte tušení, jak jsem si tu proměnu užila. Nejen z toho pohledu jak to vypadá, ale i tím, že jsem si s tím poradila sama (až na tu podlahu, to bych si opravdu netroufnula). Nemám moc ve zvyku tohle o sobě říkat často, ale jsem na sebe pyšná! 

Mojí radou pro vás, kteří uvažujete udělat nějakou změnu nebo máte něco v plánu delší dobu a nevíte jestli s tím máte začínat, udělejte to. V této době, kdy všichni sedíme doma (nedobrovolně) je tvorba věcí, co tak dlouho odkládáme jedním z těch balzámů na duši, které nám pomůžou od toho, abychom se z toho nekonečného bytí doma nezbláznili. 

Doufám, že se vám tento článek líbil. Pracovala jsem na něm poměrně dlouho a navíc mě v půlce opustila motivace psát, takže jsem ráda, že jsem se konečně dokopala k tomu něco napsat. Pokud jsi to dočetl/a až sem, jsem pyšná i na tebe! :) Jsem ráda, že první článek roku 2021 začínám trochu jiným způsobem než jsem to dělala do teď. Mějte se krásně!


XO ♫♀ Adorkable



Komentáře

Okomentovat

Oblíbené příspěvky