20 years of living..

Je to tak. 20 let života je zamnou. Zní to jako by mluvila stará babička, ale přitom toho mám tolik ještě před sebou, že ani nevím o co přicházím. Musím s vámi mluvit. Vážně.



To, že jsem vstoupila mezi cetky je pro mě docela děsivá realita. Chci k vám být naprosto upřímná, tak tu nebudu hrát nějakou růžovou šaškárnu, protože posledních pár měsíců takových nebylo. Ještě ale než začnu s povídáním, proč jsem se zase vytratila z blogerské scény, ráda bych poděkovala všem svým kamarádům, kteří přišli na naši narozeninovou oslavu a udělali naše narozeniny naprosto překrásný! Děkuju!

Pamatuju si, že jsem na začátku tohoto roku dělala zase nějaký ten " Goal list". Patřilo mezi ně nošení hodinek a tak. Krásný, to se mi daří, ale to vám shrnu na konci roku. Před několika týdny, možná měsíci, jsem dokončila semestr, můj první. Bohužel se mi v letním semestru nepodařily splnit dva předměty, takže z toho nemám vůbec žádnou radost. Co hůř, nenesla jsem celé zkouškové moc dobře. To první zimní bylo ještě docela v pořádku, stres tam byl, ale ne v takovém množství jako teď. Přestala jsem jíst. Nemohla jsem jít. Nemohla jsem dýchat. Bylo to šílený. V minulosti už mě pronásledovala porucha příjmu potravy (PPP), ale doufala jsem, že už se to neobjeví. Omyl. 3 dny jsem do sebe nemohla dostat absolutně nic. Nic co by mělo hustší konzistenci než voda. A nebylo to úmyslné. To mě na tom trápilo asi nejvíc. Moje myšlenky byly na dně a já je odtamtud nemohla dostat. Po těch 3 dnech jsem se nějak začala vzpamatovávat a už se to lepšilo. Co jsem si ale uvědomila a do teď bádám nad tím, co je špatně, ale nejsem sama se sebou spokojená. Je mi 20 a nic jsem nedokázala. Vždycky jsem chtěla dělat velké věci...nebo malé, to je jedno. Chtěla. Ale nikdy neudělala.

Jenže slovo chtít je asi jako polykat vzduch. Taky to nevidíte. Je na čase aby se ze slova CHTÍT stalo slovo DĚLAT.

Určitě i na vás přijde chvilka, kdy ležíte v posteli a nic nechcete už nikdy dělat a nebo naopak máte chuť dělat věci, které by vás nikdy nenapadly. Ten pocit mám právě teď. Dělat to, co mě baví. To o čem mluvím a ničím všechny kolem, že udělám, splním a dodržím. To je to, co chci realizovat.

Co je ale nejdůležitější a také největší zabiják takovýchto snů? Lidi, co vás od nich drží a lenost. Mám obojí. Moje líné já pořád leží v té stejné posteli a každý den ho přemlouvám "NAPIŠ TEN ČLÁNEK, TO JE PŘECE TO CO TĚ BAVÍ A CHTĚLA JSI DĚLAT". Ale do teď se mi to nepodařilo. Je čas na změnu. Takovou radikální změnu, že samu sebe nepoznám. I kdyby to mělo stát všechno co mám, nechci být tím člověkem jakým jsem. Nechci sedět doma, dívat se na sebe a závidět ostatním jaký "social life" mají a já ne. Každý ho přece můžeme mít, no ne?

Plán je jednoduchý. Změnit to, co se mi nelíbí. Ano, nemůžu změnit všechno. Něco je prostě v osobnosti, ale aspoň po té vzhledové stránce by se to mohlo zlepšit.

Zajímalo by mě, jak jste na tom vy. Plníte si a děláte všechno, co chcete a baví vás to? Upřímně si odpovězte a napište mi to do komentáře, protože chci vědět, kolik z vás je opravdu šťastných a spokojených :)

Doufám, že váš tohle trochu víc kecací čtení bavilo :) Nejsem na výlevy moc zvyklá, takže snad to bylo v pohodě. V poslední řadě se omlouvám za tu dlouhou pomlku, ale potřebovala jsem opravdu vypnout a nějak se dostat zpět do kolejí :) Zlepší se to!

XO ♫♀ Adorkable